SVOBODA, UMĚNÍ A DEVÍTKY

Devítka na konci letopočtu nabádá i k dalším podnětným vzpomínkám než jen na listopad '89. Imbus na svém podzimním koncertě nabídne čtyři takové vzpomínky.

Skácek

Jan Skácel (1922-1989):

Krajina s černým koněm a řekou zapomnění
I voda v řece Lethe zamrzne
kdo dvakrát zemře věčně bude živý
až vydají se pěšky přes zálivy
básníci zakázaní za živa

Nad hlavou poletí jim labutě
na břehu kůň jak černý vítr rzá
a těžká voda v řece zapomnění
ta voda bez dna na dno zamrzá

martinu

Bohuslav Martinů

21.6.1948 New York, z dopisu sourozencům

...také nevím, kdybych se podíval domu, zdali bych se pak také dostal ven, máme zde všelijaké zprávy o poměrech u nás a lidé, co utíkají, samozřejmě o tom nemluví moc dobře, ale vy mi porozumíte. Svět nezměníme a změny, které se dějí, do těch moc co mluvit nemáme, a vy víte, že asi nepůjdu na konzervatoř, dokud tam bude vládnout někdo, kdo pronásledoval Talicha... Z Prahy jsem nedostal vůbec ani řádek, zdali se mnou počítají, tak jsem přijal to místo v Princetonu, je to velká pocta, je tam také Einstein a mnoho jiných velmi slavných profesorů.

navarová

Zuzana Navarová (1959-2004) se ve své tvorbě celý život vracela к tématu svobody člověka. Bylo to pro ni zásadní téma i v osobním životě, později se mu věnovala i v širších lidských souvislostech. Kladla si otázku po svobodném prostoru každého člověka. Prostor muže a ženy se v partnerském vztahu střetává a autonomie druhého člověka může být ohrožena.

V pozdějším období se stává hlavní otázkou svoboda člověka jako takového. Může se člověk zcela osvobodit? Jakým způsobem žít, abych zůstal svobodný a zároveň neomezoval druhé?

Mnoho z jejích myšlenek týkajících se svobody se dostalo v poetické podobě do jejích písní:

To voněl čaj a santálový tyčinky
a my tak rozmlouvali o poutech a zradě
nad ránem hlad a srdce jako rozinky
po zemi básničky a národ zase na dně…

(podle diplomové práce Martiny Trchové Fenomén ženského písničkářství, PedF UK, 2008)

gideon

Gideon Klein (1919 - 1945)
"...půl století již tento klavír nikdo nestiskl, ať se tak rozezní jak musel včera, přízraky rukou jež tlučou tiše a nebo velmi nahlas jak nebe před deštěm, a pera, pod tíhou nadšení opomenula skřípat, půl století již tento klavír nikdo nestihl…

...Nad kulturním bohatstvím, které se vznáší nad osobností Gideona Kleina vidí nepřetržitě hrozba blízké smrti. Jeho fáze Terezínské tvorby je právem označovaná jako nejvýznamnější...

...Když se do ghetta podařilo tajně dopravit vrak starého klavíru, byl jedním z prvních, který spoluvězňům svou hrou ulehčoval nedůstojné podmínky terezínské internace..."

cit. z knihy Gideon Klein torzo života a díla, autor Milan Slavický, Praha 1995